Když jsem se poprvé vydal do Brazílie, vůbec jsem tam vlastně jet nechtěl. S kamarádem jsme jako čerství absolventi vysoké školy chtěli využít listopadové nabídky levných letenek pro studenty a odjet do Jižní Ameriky. Kamarád byl pro Brazílii, já pro Argentinu. Představa téměř 200 milionů obyvatel soustředěných do šílených megalopolí typu Sao Paula ve mně nevyvolávala vlny nadšení. Netušil jsem ještě, jaké přírodní krásy se v této zemi nacházejí. Kamarád nakonec zvítězil a já se nechal umluvit, za což mu jsem dodnes neskonale vděčný. Za těch 8 let, které od té doby uplynuly, jsem Jižní Ameriku navštívil dvacetkrát a z toho jen Brazílii jedenáctkrát. Moje první návštěvy Jižní Ameriky nakonec vedly k osudovému rozhodnutí založit cestovní kancelář zaměřenou právě na tento region. To bylo i logické vyústění mých předchozích zkušeností v cestovním ruchu, kdy jsem jako průvodce provázel turisty po některých evropských zemích. Cestovní kancelář SOLEADA jsme založili s kolegou, který Jižní Amerikou nezávisle na mě rok cestoval. Naší snahou bylo přitáhnout pozornost českých turistů k Brazílii a celé Jižní Americe a ukázat jim nejen místa notoricky známá, ale také ta méně známá, která do té doby chyběla v nabídkách cestovních kanceláří. Během těch několika let jsme tak již absolvovali velké množství okruhů, které průběžně vylepšujeme a snažíme se vymyslet nové a neokoukané trasy.
Vyjmenovat všechny přitažlivosti Brazílie v jednom článku je téměř nemožné, ale dovolte mi tedy, abych se s vámi podělil o několik postřehů z této velkolepé země - velkolepé nejen co do rozměrů, ale i co do množství přírodních atrakcí, kulinářských specialit nebo pestrosti ras a charakteru jejích obyvatel. Brazílie je pátou největší zemí světa. Se svojí rozlohou přibližně 8,5 milionů km2 je tedy 24krát větší než Německo, nebo chcete-li, vešlo by se do ní 15 Francií či 107 Českých Republik. Brazilci vůbec milují všechna podobná přirovnání. Kromě obrovské rozlohy ovšem Brazílie návštěvníkům nabízí rozmanitou škálu přírodních atrakcí i historických památek.
Megapole Sao Paulo a vodopády Iguazú
Jednou z hlavních vstupních bran do země je tedy Sao Paulo, které je hospodářskou metropolí země a směsicí imigrantů, kteří sem přijížděli za prací z celého světa na konci 19. století i v důsledku hrozby světových válek ve 20. století. Ve své podstatě jde o třetí největší italské město na světě, stejně tak jako o největší japonské město mimo Japonsko, největší portugalské město mimo Portugalsko a největší španělské město mimo Španělsko. Všechny tyto národy ale i mnoho dalších se podílely na vytvoření multikulturního města, které se překotným tempem vyvíjelo a narostlo do dnešních obřích rozměrů. Sao Paulo má co nabídnout svým návštěvníkům, ale běžný turista se zde dlouho nezdrží a raději vyráží honem jinam. Třeba na čarokrásné vodopády Iguazú, které jsou podle mnohých návštěvníků nejkrásnější vodopády světa. Na Niagaře vám stačí jedno odpoledne, ale zde si musíte rezervovat alespoň 2-3 dny, abyste si vše pořádně prohlédli. Vodopády se nacházejí na hranicích s Argentinou na řece Iguazú krátce předtím, než se tato řeka vlévá do řeky Paraná. A pokud se sem vypravíte, určitě stojí za zhlédnutí obě strany vodopádů - argentinská i brazilská. Na brazilské vás čeká kratší procházka s uceleným pohledem na impozantní šířku vodopádů a největším vodopádem zvaným Ďáblův chřtán, zatímco na argentinské straně budete mít možnost celý den procházet mnoha stezkami nad i pod vodopády, až se dostanete nad samotný Ďáblův chřtán padající z výšky 79 m. Stát přímo nad ním je vrcholným zážitkem vaší návštěvy Iguazú, kde síla vody nezná slitování.
Slunečný Salvador de Bahía a koloniální Ouro Preto
Pokud nabiti přírodní energií zatoužíte po troše kultury a vzrušení, vydejte se do historického a elektrizujícího Salvadoru de Bahía, které se stalo prvním hlavním městem Brazílie v polovině 16. století. Většinu obyvatel ostrova tvoří potomci otroků, kteří sem byli v 16. a 17. století přivezeni z Afriky a díky nimž se zde vyvinul známý bojový tanec capoeira. Černoši se jako otroci osvědčili, byli silní a výkonní, ale byli nepoddajní. Tancem capoeira maskovali ve skutečnosti cvičení boje, na který se tak tajně připravovali. Dodnes je capoeira v Salvadoru všudypřítomná a uvidíte ji v historickém centru města zvané Pelourinho, jehož koloniální domy a barokní kostely byly v 90. letech minulého století krásně opraveny a Pelourinho se dostalo pod ochranu organizace UNESCO. Pod ní se nachází další historický klenot portugalské kolonizace – město Ouro Preto. Zatímco Salvador se nachází u moře a nabízí kromě historie i nesčetné možnosti koupání na pobřeží nebo okolních ostrovech, Ouro Preto vás okouzlí svým umístěním v horách. Příjemná nižší teplota díky vyšší poloze vám umožní odpočinout si od brazilského tepla. Na druhou stranu budete muset chodit nahoru a dolů po strmých uličkách tohoto krásného kopcovitého města. Ouro Preto se zakonzervovalo ve své historické podobě díky tomu, že se zde nacházela obrovská naleziště zlata a drahokamů. Poté co zásoby došly, rozvoj města se zastavil a budoucím generacím se zde zachoval nejcennější historický komplex koloniálních domů, kostelů bohatě zdobených zlatem a dalších paláců, které jinde v Jižní Americe neuvidíte. V blízkém městečku Mariana se můžete svézt i vozíkem do dolu a poznat, jak místní horníci pracovali a těžili zlato.
Magické Rio de Janeiro
Při cestě do Brazílie je jistě téměř nemožné nenavštívit Rio de Janeiro, které je pro většinu turistů hlavním magnetem a kde se dá bez problémů strávit několik dní. Rio má pro vás přichystaný bohatý program. Při cestě z letiště nebo autobusového nádraží vás čeká nejprve pohled na příšernou severní oblast města plnou polorozpadlých domů, chudinských čtvrtí zvaných favelas, abyste poté projeli historickým a obchodním centrem Ria a nakonec přijedete a ubytujete se určitě v jižní oblasti podél některé z pláží. Nejčastěji je to Copacabana, která během dne slouží Brazilcům i turistům ke všem druhům sportovního vyžití. Podél pláže a silnice je cyklostezka, můžete zde běhat, hrát plážový volejbal nebo fotbal a samozřejmě se koupat. Pláž je pro Brazilce téměř posvátným místem, kde se sdružují, jakmile mají chvilku volna. O víkendu je obležena spoustou místních, ale naštěstí v Riu je pláží tolik, že je za váš pobyt všechny ani nestihnete navštívit. Copacabana je pak oblíbeným místem schůzek, kde si můžete na promenádě posedět a dát si dobré pití. Může to být typická káva „cafezinho“, což je malé espresso podle Brazilců silné jako čert, horké jako peklo a sladké jako láska. Pije se bez mléka a pro Brazilce je to vskutku národní nápoj, v jehož produkci jsou na prvním městě před Kolumbií. Nabídka kávy je výrazem místní pohostinnosti a v restauraci vám ji často věnují po jídle zdarma. A pokud nechcete horkou kávu? Dejte si oblíbený a osvěžující drink caipirinha, který se připravuje z třtinového rumu cachaça, spousty limetek, cukru a ledu. I k němu mají Brazilci jedno pořekadlo: jedna caipirinha s vámi nic neudělá, po druhé tančíte sambu, po třetí mluvíte portugalsky a po čtvrté ležíte pod stolem. A kdo nechce ani nic alkoholického, na výběr má obrovské množství přírodních džusů nebo vynikající a kokosový ořech. Barman vám přesně mířenými ranami mačetou usekne jeho vršek, do něj zasune brčko a kokos je připraven ke konzumaci. Až ho dopijete, nechte si ho ještě zdarma mačetou rozpůlit a můžete vyjíst i kokosovou hmotu zevnitř. Je trochu slizká, mazlavá a vlastně bez chuti, ale jednou to zkusit můžete. Voda z ořechu je každopádně osvěžující, ne moc sladká a obsahuje spoustu enzymů. A pokud by vás kromě žízně přepadl i hlad, v Riu je spousta restaurací, které uspokojí vaše chuťové buňky. Typickou brazilskou restaurací je tzv. rodizio, kde zaplatíte jednotnou sumu a můžete sníst masa, co hrdlo ráčí. Mezi stoly prochází číšník s velkým mečem, kterým vás chce zlikvidovat. Tedy pouze jaksi obrazně. Na tom meči tento číšník a kuchař v jedné osobě připravuje různé druhy masa a velké kusy steaků, které potom před vámi u stolu odřízne na váš talíř. Na stole máte obvykle cedulku – semafor se zelenou a červenou. Pokud zvládáte přísun masa, nechte na stole zelenou. Na znamení, že jste skončili, otočíte na červenou a číšník si vás přestane všímat. K dispozici máte v ceně i bufet se saláty a přílohami, které si můžete kdykoli sami nabrat. Vybrané restaurace tohoto typu se nacházejí nejen v Riu, ale ve všech větších brazilských městech. A pokud nemáte takový hlad, že byste spořádali půlku telete za oněch přibližně 300 korun v přepočtu, můžete zavítat do samoobslužné restaurace, kde si naberete jídlo z bohaté nabídky. U pokladny vám talíř zváží a podle jednotné váhy za kilo sdělí cenu.
Po řádném posilnění můžete vyrazit za poznáním krás Ria nacházejícího se v jedinečné pozici mezi vrcholky a zálivem Guanabara, který portugalští mořeplavci mylně pokládali za řeku, a proto ji díky připlutí do města na Nový rok 1502 pojmenovali lednovou řekou (portugalsky rio de janeiro). Unikátní poloha města obklopeného mnoha vrcholky a spoustou pláží proslavilo město po celém světě a turisté se sem sjíždějí za krásami Ria již více než 100 let. Jistá Maďarka na konci 19. století se údajně rozhodla přestěhovat se sem jen na základě pohledu, který dostala a byla jím uchvácena. Dvěma hlavními dominantami města je vrchol Corcovado ve výšce 710 m se slavnou sochou Krista, která zde byla instalována v roce 1930 a jejímž autorem je Francouz pozoruhodného jména Paul Landowski. Na Corcovado vás zaveze lanovka, která se prodírá pralesem Tijuca a cestou tak můžete spatřit vzrostlé stromy s liánami a obrovskými jedlými plody chlebovníku v portugalštině nazývaného jacá (žaká). Rio se nachází přímo uprostřed tohoto rozlehlého pralesa a jedná se tak kuriózně o největší městský prales na světě. Pokud se vydáte do nitra pralesa, absolvujete příjemnou celodenní procházku s pohledy na menší vodopády a můžete vylézt i na nejvyšší vrchol Pico da Tijuca ve výšce 1022 metrů nad mořem. V případě výstupu si však připravte velkou zásobu tekutin. Druhou hlavní dominantou Ria je také poměrně známý vrchol Cukrová homole, kam se dostanete pomocí dvou na sebe navazujících lanovek. Z Cukrové homole ve výšce 380 m.n.m. se naskýtá nádherný pohled na celé Rio a všem doporučuji se sem vypravit na západ slunce. Pod Cukrovou homolí se také nabízejí přelety vrtulníkem, který s vámi obkrouží jak sochu Krista, tak i okolní pláže. Kromě těchto dvou turisticky neopomenutelných míst je však v Riu spousta dalších možností, kam se můžete vypravit. Město má několik historických památek a svézt se můžete i starou otevřenou tramvají z konce 19. století. Jízda je velkým dobrodružstvím. Tramvaj šplhá prudkým kopcem do bohémské čtvrti Santa Teresa a cestou na ni přiskakují další cestující, kteří stojí na stupínku jen jednou nohou a druhou ve vzduchu jsou připraveni kdykoli opět vyskočit. Měli byste si ale pospíšit. Tramvaje jsou již téměř polorozpadlé a město nemá na jejich rekonstrukci prostředky. Nedávno se v televizní reportáži o Riu objevil jediný zaměstnanec Antonio, který má jejich údržbu na starosti a stěžoval si na špatné vybavení a nedostatek technického zázemí. Práci mu např. komplikuje taková banální záležitost jako chybějící svářečské rukavice, které mu nikdo neobstará. Krátce na to jsem byl se skupinou v Riu a jeden účastník naší skupiny ty rukavice měl s sebou připravené jako dárek. Co tomu asi Antonio říkal? Doufejme, že jsme touto troškou do mlýna aspoň trochu oddálili konec provozu této historické rarity, bez které by bylo Rio zase o něco ochuzeno.
Nekonečná Amazonie
Pokud vás omrzel ruch velkoměsta, je nejvyšší čas vyrazit za dalším dobrodružstvím do přírody. Byla by škoda nenavštívit Amazonii, která je vzdálena 4 hodiny letu z Ria. Nejlepším výchozím bodem pro strávení několika dní v Amazonii je Manaus, odkud se organizují 3-5 denní balíčky, které zahrnují pobyt v džungli spojený s pozorováním kajmanů, říčních delfínů, lovením piraní a návštěvou indiánských rodin. Součástí jsou výpravy do pralesa, kdy vám místní průvodce sdělí spoustu zajímavých poznatků o rostlinách, jejich léčebných účincích a životě v džungli. V ceně těchto balíčků je vždy zahrnuta i kompletní strava, protože v pralese přirozeně nemáte příliš možností, jak si jinak stravu obstarat, pokud tedy nehodláte přijet do pralesa s vlastním vařičem nebo mačetou a lovit krokodýly či chytat ryby. Ubytování je v jednoduchých chatkách, ale u levnějších balíčků můžete přespávat i v síti. Milovníci ptactva a zvířat často vyrážejí i do oblasti Pantanalu, kterému se přezdívá největší bažina na světě a je významným ekosystémem s bohatým zastoupením mnoha živočišných druhů jako jsou kajmani, kapybary, mravenečníci či exotičtí papoušci. I zde fungují podobně řešené turistické pobyty spojené s pozorováním zvěře.
Brasília - lákadlo pro milovníky architektury
Pokud poletíte přes hlavní město Brasilia, zastavte se i zde. Není to sice obvyklá turistická destinace, ale jednodenní návštěva tohoto raritního města stojí za to. Město bylo uměle naplánováno a vystavěno v nejhůře možném dostupném místě daleko od nejbližších silnic, železnic a letiště. Celé bylo vystavěno během pouhých čtyř let v letech 1956-1960 ďábelským tempem včetně veškeré dopravní infrastruktury, která město propojila s ostatními více než 1000 km vzdálenými městy jako Rio nebo Sao Paulo. Výstavba města byla naplněným volebním programem asi nejslavnějšího brazilského prezidenta Juscelina Kubitschka, jehož matka pocházela z rodiny přistěhovalce z Třeboně. V roce 1960 sem bylo hlavní město přemístěno z Ria a všichni úředníci museli ke své velké nelibosti opustit kouzelnou zátoku, aby se přemístili do pustiny, kde lišky dávaly dobrou noc. Dnes je však Brasilia vystavěná v savaně moderním městem s vysokou životní úrovní.
Během jediné cesty do Brazílie není možné poznat všechno. Nabízejí se další a další zajímavá místa ať už ve vnitrozemí nebo na pobřeží Atlantického oceánu, které dosahuje neskutečné délky 7400 km. Pokud chcete poznat větší část země, je nutné hodně létat. Cizincům se nabízejí cenově výhodnější letenkové pasy s několika letovými kupony, které si musí zařídit před příjezdem do země. To vám na druhou stranu umožní poznat neuvěřitelnou rozmanitost této země. Každá navštívená destinace vám připraví úplně jiný druh zážitku a tak trochu si budete připadat, že jste zase v jiné zemi. Společným jmenovatelem těch zážitků však bude pohostinná a srdečná povaha místních obyvatel, které si během návštěvy jistě oblíbíte.
15.10.2014 pn
Vyjmenovat všechny přitažlivosti Brazílie v jednom článku je téměř nemožné, ale dovolte mi tedy, abych se s vámi podělil o několik postřehů z této velkolepé země - velkolepé nejen co do rozměrů, ale i co do množství přírodních atrakcí, kulinářských specialit nebo pestrosti ras a charakteru jejích obyvatel. Brazílie je pátou největší zemí světa. Se svojí rozlohou přibližně 8,5 milionů km2 je tedy 24krát větší než Německo, nebo chcete-li, vešlo by se do ní 15 Francií či 107 Českých Republik. Brazilci vůbec milují všechna podobná přirovnání. Kromě obrovské rozlohy ovšem Brazílie návštěvníkům nabízí rozmanitou škálu přírodních atrakcí i historických památek.
Megapole Sao Paulo a vodopády Iguazú
Jednou z hlavních vstupních bran do země je tedy Sao Paulo, které je hospodářskou metropolí země a směsicí imigrantů, kteří sem přijížděli za prací z celého světa na konci 19. století i v důsledku hrozby světových válek ve 20. století. Ve své podstatě jde o třetí největší italské město na světě, stejně tak jako o největší japonské město mimo Japonsko, největší portugalské město mimo Portugalsko a největší španělské město mimo Španělsko. Všechny tyto národy ale i mnoho dalších se podílely na vytvoření multikulturního města, které se překotným tempem vyvíjelo a narostlo do dnešních obřích rozměrů. Sao Paulo má co nabídnout svým návštěvníkům, ale běžný turista se zde dlouho nezdrží a raději vyráží honem jinam. Třeba na čarokrásné vodopády Iguazú, které jsou podle mnohých návštěvníků nejkrásnější vodopády světa. Na Niagaře vám stačí jedno odpoledne, ale zde si musíte rezervovat alespoň 2-3 dny, abyste si vše pořádně prohlédli. Vodopády se nacházejí na hranicích s Argentinou na řece Iguazú krátce předtím, než se tato řeka vlévá do řeky Paraná. A pokud se sem vypravíte, určitě stojí za zhlédnutí obě strany vodopádů - argentinská i brazilská. Na brazilské vás čeká kratší procházka s uceleným pohledem na impozantní šířku vodopádů a největším vodopádem zvaným Ďáblův chřtán, zatímco na argentinské straně budete mít možnost celý den procházet mnoha stezkami nad i pod vodopády, až se dostanete nad samotný Ďáblův chřtán padající z výšky 79 m. Stát přímo nad ním je vrcholným zážitkem vaší návštěvy Iguazú, kde síla vody nezná slitování.
Slunečný Salvador de Bahía a koloniální Ouro Preto
Pokud nabiti přírodní energií zatoužíte po troše kultury a vzrušení, vydejte se do historického a elektrizujícího Salvadoru de Bahía, které se stalo prvním hlavním městem Brazílie v polovině 16. století. Většinu obyvatel ostrova tvoří potomci otroků, kteří sem byli v 16. a 17. století přivezeni z Afriky a díky nimž se zde vyvinul známý bojový tanec capoeira. Černoši se jako otroci osvědčili, byli silní a výkonní, ale byli nepoddajní. Tancem capoeira maskovali ve skutečnosti cvičení boje, na který se tak tajně připravovali. Dodnes je capoeira v Salvadoru všudypřítomná a uvidíte ji v historickém centru města zvané Pelourinho, jehož koloniální domy a barokní kostely byly v 90. letech minulého století krásně opraveny a Pelourinho se dostalo pod ochranu organizace UNESCO. Pod ní se nachází další historický klenot portugalské kolonizace – město Ouro Preto. Zatímco Salvador se nachází u moře a nabízí kromě historie i nesčetné možnosti koupání na pobřeží nebo okolních ostrovech, Ouro Preto vás okouzlí svým umístěním v horách. Příjemná nižší teplota díky vyšší poloze vám umožní odpočinout si od brazilského tepla. Na druhou stranu budete muset chodit nahoru a dolů po strmých uličkách tohoto krásného kopcovitého města. Ouro Preto se zakonzervovalo ve své historické podobě díky tomu, že se zde nacházela obrovská naleziště zlata a drahokamů. Poté co zásoby došly, rozvoj města se zastavil a budoucím generacím se zde zachoval nejcennější historický komplex koloniálních domů, kostelů bohatě zdobených zlatem a dalších paláců, které jinde v Jižní Americe neuvidíte. V blízkém městečku Mariana se můžete svézt i vozíkem do dolu a poznat, jak místní horníci pracovali a těžili zlato.
Magické Rio de Janeiro
Při cestě do Brazílie je jistě téměř nemožné nenavštívit Rio de Janeiro, které je pro většinu turistů hlavním magnetem a kde se dá bez problémů strávit několik dní. Rio má pro vás přichystaný bohatý program. Při cestě z letiště nebo autobusového nádraží vás čeká nejprve pohled na příšernou severní oblast města plnou polorozpadlých domů, chudinských čtvrtí zvaných favelas, abyste poté projeli historickým a obchodním centrem Ria a nakonec přijedete a ubytujete se určitě v jižní oblasti podél některé z pláží. Nejčastěji je to Copacabana, která během dne slouží Brazilcům i turistům ke všem druhům sportovního vyžití. Podél pláže a silnice je cyklostezka, můžete zde běhat, hrát plážový volejbal nebo fotbal a samozřejmě se koupat. Pláž je pro Brazilce téměř posvátným místem, kde se sdružují, jakmile mají chvilku volna. O víkendu je obležena spoustou místních, ale naštěstí v Riu je pláží tolik, že je za váš pobyt všechny ani nestihnete navštívit. Copacabana je pak oblíbeným místem schůzek, kde si můžete na promenádě posedět a dát si dobré pití. Může to být typická káva „cafezinho“, což je malé espresso podle Brazilců silné jako čert, horké jako peklo a sladké jako láska. Pije se bez mléka a pro Brazilce je to vskutku národní nápoj, v jehož produkci jsou na prvním městě před Kolumbií. Nabídka kávy je výrazem místní pohostinnosti a v restauraci vám ji často věnují po jídle zdarma. A pokud nechcete horkou kávu? Dejte si oblíbený a osvěžující drink caipirinha, který se připravuje z třtinového rumu cachaça, spousty limetek, cukru a ledu. I k němu mají Brazilci jedno pořekadlo: jedna caipirinha s vámi nic neudělá, po druhé tančíte sambu, po třetí mluvíte portugalsky a po čtvrté ležíte pod stolem. A kdo nechce ani nic alkoholického, na výběr má obrovské množství přírodních džusů nebo vynikající a kokosový ořech. Barman vám přesně mířenými ranami mačetou usekne jeho vršek, do něj zasune brčko a kokos je připraven ke konzumaci. Až ho dopijete, nechte si ho ještě zdarma mačetou rozpůlit a můžete vyjíst i kokosovou hmotu zevnitř. Je trochu slizká, mazlavá a vlastně bez chuti, ale jednou to zkusit můžete. Voda z ořechu je každopádně osvěžující, ne moc sladká a obsahuje spoustu enzymů. A pokud by vás kromě žízně přepadl i hlad, v Riu je spousta restaurací, které uspokojí vaše chuťové buňky. Typickou brazilskou restaurací je tzv. rodizio, kde zaplatíte jednotnou sumu a můžete sníst masa, co hrdlo ráčí. Mezi stoly prochází číšník s velkým mečem, kterým vás chce zlikvidovat. Tedy pouze jaksi obrazně. Na tom meči tento číšník a kuchař v jedné osobě připravuje různé druhy masa a velké kusy steaků, které potom před vámi u stolu odřízne na váš talíř. Na stole máte obvykle cedulku – semafor se zelenou a červenou. Pokud zvládáte přísun masa, nechte na stole zelenou. Na znamení, že jste skončili, otočíte na červenou a číšník si vás přestane všímat. K dispozici máte v ceně i bufet se saláty a přílohami, které si můžete kdykoli sami nabrat. Vybrané restaurace tohoto typu se nacházejí nejen v Riu, ale ve všech větších brazilských městech. A pokud nemáte takový hlad, že byste spořádali půlku telete za oněch přibližně 300 korun v přepočtu, můžete zavítat do samoobslužné restaurace, kde si naberete jídlo z bohaté nabídky. U pokladny vám talíř zváží a podle jednotné váhy za kilo sdělí cenu.
Po řádném posilnění můžete vyrazit za poznáním krás Ria nacházejícího se v jedinečné pozici mezi vrcholky a zálivem Guanabara, který portugalští mořeplavci mylně pokládali za řeku, a proto ji díky připlutí do města na Nový rok 1502 pojmenovali lednovou řekou (portugalsky rio de janeiro). Unikátní poloha města obklopeného mnoha vrcholky a spoustou pláží proslavilo město po celém světě a turisté se sem sjíždějí za krásami Ria již více než 100 let. Jistá Maďarka na konci 19. století se údajně rozhodla přestěhovat se sem jen na základě pohledu, který dostala a byla jím uchvácena. Dvěma hlavními dominantami města je vrchol Corcovado ve výšce 710 m se slavnou sochou Krista, která zde byla instalována v roce 1930 a jejímž autorem je Francouz pozoruhodného jména Paul Landowski. Na Corcovado vás zaveze lanovka, která se prodírá pralesem Tijuca a cestou tak můžete spatřit vzrostlé stromy s liánami a obrovskými jedlými plody chlebovníku v portugalštině nazývaného jacá (žaká). Rio se nachází přímo uprostřed tohoto rozlehlého pralesa a jedná se tak kuriózně o největší městský prales na světě. Pokud se vydáte do nitra pralesa, absolvujete příjemnou celodenní procházku s pohledy na menší vodopády a můžete vylézt i na nejvyšší vrchol Pico da Tijuca ve výšce 1022 metrů nad mořem. V případě výstupu si však připravte velkou zásobu tekutin. Druhou hlavní dominantou Ria je také poměrně známý vrchol Cukrová homole, kam se dostanete pomocí dvou na sebe navazujících lanovek. Z Cukrové homole ve výšce 380 m.n.m. se naskýtá nádherný pohled na celé Rio a všem doporučuji se sem vypravit na západ slunce. Pod Cukrovou homolí se také nabízejí přelety vrtulníkem, který s vámi obkrouží jak sochu Krista, tak i okolní pláže. Kromě těchto dvou turisticky neopomenutelných míst je však v Riu spousta dalších možností, kam se můžete vypravit. Město má několik historických památek a svézt se můžete i starou otevřenou tramvají z konce 19. století. Jízda je velkým dobrodružstvím. Tramvaj šplhá prudkým kopcem do bohémské čtvrti Santa Teresa a cestou na ni přiskakují další cestující, kteří stojí na stupínku jen jednou nohou a druhou ve vzduchu jsou připraveni kdykoli opět vyskočit. Měli byste si ale pospíšit. Tramvaje jsou již téměř polorozpadlé a město nemá na jejich rekonstrukci prostředky. Nedávno se v televizní reportáži o Riu objevil jediný zaměstnanec Antonio, který má jejich údržbu na starosti a stěžoval si na špatné vybavení a nedostatek technického zázemí. Práci mu např. komplikuje taková banální záležitost jako chybějící svářečské rukavice, které mu nikdo neobstará. Krátce na to jsem byl se skupinou v Riu a jeden účastník naší skupiny ty rukavice měl s sebou připravené jako dárek. Co tomu asi Antonio říkal? Doufejme, že jsme touto troškou do mlýna aspoň trochu oddálili konec provozu této historické rarity, bez které by bylo Rio zase o něco ochuzeno.
Nekonečná Amazonie
Pokud vás omrzel ruch velkoměsta, je nejvyšší čas vyrazit za dalším dobrodružstvím do přírody. Byla by škoda nenavštívit Amazonii, která je vzdálena 4 hodiny letu z Ria. Nejlepším výchozím bodem pro strávení několika dní v Amazonii je Manaus, odkud se organizují 3-5 denní balíčky, které zahrnují pobyt v džungli spojený s pozorováním kajmanů, říčních delfínů, lovením piraní a návštěvou indiánských rodin. Součástí jsou výpravy do pralesa, kdy vám místní průvodce sdělí spoustu zajímavých poznatků o rostlinách, jejich léčebných účincích a životě v džungli. V ceně těchto balíčků je vždy zahrnuta i kompletní strava, protože v pralese přirozeně nemáte příliš možností, jak si jinak stravu obstarat, pokud tedy nehodláte přijet do pralesa s vlastním vařičem nebo mačetou a lovit krokodýly či chytat ryby. Ubytování je v jednoduchých chatkách, ale u levnějších balíčků můžete přespávat i v síti. Milovníci ptactva a zvířat často vyrážejí i do oblasti Pantanalu, kterému se přezdívá největší bažina na světě a je významným ekosystémem s bohatým zastoupením mnoha živočišných druhů jako jsou kajmani, kapybary, mravenečníci či exotičtí papoušci. I zde fungují podobně řešené turistické pobyty spojené s pozorováním zvěře.
Brasília - lákadlo pro milovníky architektury
Pokud poletíte přes hlavní město Brasilia, zastavte se i zde. Není to sice obvyklá turistická destinace, ale jednodenní návštěva tohoto raritního města stojí za to. Město bylo uměle naplánováno a vystavěno v nejhůře možném dostupném místě daleko od nejbližších silnic, železnic a letiště. Celé bylo vystavěno během pouhých čtyř let v letech 1956-1960 ďábelským tempem včetně veškeré dopravní infrastruktury, která město propojila s ostatními více než 1000 km vzdálenými městy jako Rio nebo Sao Paulo. Výstavba města byla naplněným volebním programem asi nejslavnějšího brazilského prezidenta Juscelina Kubitschka, jehož matka pocházela z rodiny přistěhovalce z Třeboně. V roce 1960 sem bylo hlavní město přemístěno z Ria a všichni úředníci museli ke své velké nelibosti opustit kouzelnou zátoku, aby se přemístili do pustiny, kde lišky dávaly dobrou noc. Dnes je však Brasilia vystavěná v savaně moderním městem s vysokou životní úrovní.
Během jediné cesty do Brazílie není možné poznat všechno. Nabízejí se další a další zajímavá místa ať už ve vnitrozemí nebo na pobřeží Atlantického oceánu, které dosahuje neskutečné délky 7400 km. Pokud chcete poznat větší část země, je nutné hodně létat. Cizincům se nabízejí cenově výhodnější letenkové pasy s několika letovými kupony, které si musí zařídit před příjezdem do země. To vám na druhou stranu umožní poznat neuvěřitelnou rozmanitost této země. Každá navštívená destinace vám připraví úplně jiný druh zážitku a tak trochu si budete připadat, že jste zase v jiné zemi. Společným jmenovatelem těch zážitků však bude pohostinná a srdečná povaha místních obyvatel, které si během návštěvy jistě oblíbíte.
15.10.2014 pn