Oscar Niemeyer: Architekt křivek, který postavil budoucnost
Oscar Niemeyer (1907–2012) byl jedním z nejvýznamnějších architektů 20. století a symbolem brazilského modernismu. Jeho stavby vynikají poetikou křivek, futuristickou estetikou a monumentalitou, která nikdy neztrácí lidský rozměr. Nejvíce se proslavil jako hlavní architekt města
Brasília, nového hlavního města Brazílie postaveného „na zelené louce“ v 50. letech 20. století, ale jeho tvorba přesahuje hranice Latinské Ameriky a zapsala se do architektonických dějin celého světa.
Od Rio de Janeira k modernismu
Oscar Ribeiro de Almeida Niemeyer Soares Filho se narodil v roce 1907 v
Riu de Janeiru. Studoval architekturu na Národní škole výtvarných umění, kde se seznámil s architektem Luciem Costou, který se stal jeho mentorem. Brzy začal spolupracovat s Le Corbusierem, jedním z otců moderní architektury, a na rozdíl od strohé funkcionalistické estetiky evropského modernismu rozvinul svůj vlastní osobitý styl – dynamický, expresivní a smyslný.
„Křivka je všude…“
Pro Niemeyera nebyla architektura jen o účelnosti, ale o emocích, poezii a krásně tvarovaném prostoru. Slavným se stal jeho výrok:
„Není to úhel, co mě fascinuje. Není to rovná čára, tvrdost, racionalita, brutalita. Mě fascinuje křivka – svoboda, plynulost, vlna moře, tělo ženy, linie obzoru.“
Tato filozofie se stala ústředním prvkem jeho tvorby: stavby z betonu se u něj ohýbají, vlní, vzlétají a zrcadlí přírodní tvary i lidské proporce.
Brasília: Modernistická utopie
Největším dílem Niemeyerovy kariéry je Brasília, nově vybudované hlavní město Brazílie, které vzniklo v roce 1960 na plánu urbanisty Lucia Costy a pod vedením prezidenta Juscelina Kubitscheka. Niemeyer navrhl většinu klíčových budov města, včetně:
Katedrály v Brasília – futuristická stavba s 16 zakřivenými sloupy evokujícími ruce natažené k nebi.
Palácio da Alvorada – oficiální rezidence prezidenta s elegantními bílými sloupy a průsvitnou fasádou.
Národní kongres – s dvěma věžemi a dvěma monumentálními dómy – jedním obráceným vzhůru nohama, druhým vzhůru – symbolizujícími dvě komory parlamentu.
Palácio do Planalto – sídlo prezidenta republiky s minimalistickými křivkami a dramatickým nasvícením.
Brasília se stala manifestem moderní architektury a byla roku 1987 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.
Mezinárodní tvorba
Niemeyerova práce se však neomezila jen na Brazílii. Vytvořil stavby po celém světě:
Sídlo OSN v New Yorku (spolupráce s Le Corbusierem)
Francouzská komunistická strana v Paříži
Kulturní centrum v Le Havre
Muzeum současného umění v Niterói – symbolické „létající talíř“ na útesu s výhledem na zátoku Guanabara
Jeho mezinárodní práce mu přinesla slávu i v době, kdy v Brazílii čelil cenzuře a represím během vojenské diktatury, která začala v roce 1964. Jako zapálený komunista odešel do exilu ve Francii, kde tvořil až do návratu v roce 1985.
Pozdní tvorba a odkaz
Niemeyer zůstal aktivní do velmi vysokého věku. I po devadesátce navrhoval nové stavby a vedl svůj ateliér v Riu. Dožil se 104 let a zanechal po sobě stovky projektů – od monumentálních paláců až po malé kulturní pavilony. V roce 1988 získal Pritzkerovu cenu, nejvyšší ocenění v architektuře, a byl obdivován po celém světě jako člověk, který dokázal vdechnout betonovým konstrukcím duši.
