Špicberky

Špicberky - ostrovy, které leží v Severním ledovém oceánu severně od Evropy. Jedná se o nejsevernější část Norského království. Hlavním městem je Longyearbyen, rozloha souostroví je 62 049 km². Název Špicberky nese jen největší ostrov na západě souostroví, ale říká se tak celému souostroví.  Trvale obydlené jsou pouze 3 ostrovy – Medvědí ostrov, Hopen a Západní Špicberk.

Souostroví je z 60 % pokryté ledovci a sněžnými pláněmi. Pravděpodobně nejsevernější krasová jeskyně světa (Pepa Cave) byla na Špicberkách objevena v říjnu 2010. Zdejší arktické podnebí ovlivňuje Severní Atlantik. I přes to, že ostrovy leží za polárním kruhem, moře zde většinou nezamrzá. V Longyearbyen lze zažít tzv. „bílé noci“ v období od dubna do srpna, polární tmu pak od října do února. 
Na ostrovech se nachází řada národních parků, tudíž v určitých obdobích je na některá území zcela zakázán přístup (např. ostrov Prince Karla). K vidění jsou hraboši, polární lišky, sobi špicberští či lední medvědi.

Ekonomika se soustředí převážně na těžbu uhlí a rybolov. Ve 20. století se začal rozšiřovat turismus, který hraje v současnosti důležitou roli.

Špicberky byly pravděpodobně objeveny kolem 12. Století Rusy a Vikingy. První zmínky o Svalbard jsou v islandské historické písemnosti z roku 1194. Objevitelem, který zde skutečně přistál, byl Willem Barents v roce 1596. V letech 1612 – 1720 se zdejší vody staly důležitou velrybářskou stanicí pro Holanďany, Dány, Nory, Francouze a Angličany. Expedice na Špicberky vedl i Roald Amundsen. Geologicky zmapovány byly ostrovy až v letech 1940 – 1980. Dle Špicberské dohody, která byla uzavřena 9.2.1920 je souostroví pod přímou suverenitou Norska a dle zákona ze 17.6.1925 částí Norského království.