Obyvatelstvo, náboženství, kultura

Toto náboženství bylo přivezeno z Afriky kmeny Nago, Yoruba a Jeje. Candomble znamená tanec na počest bohů a je to také obecný výraz pro náboženství. Základem víry jsou orixás (bohové). Každý z nich má svou osobnost a historii. Přestože orixás jsou rozděleny na mužské a ženské typy, existují i typy, které pohlaví mění. Logudené syn dvou mužských bohů Oguna a Oxusse, je šest měsíců v roce mužského pohlaví a zbytek roku je pohlaví ženského.

Vyznavači Candomblé věří, že každý člověk má svého boha, který na něj dohlíží od narození až do smrti. Ten může být rozpoznán během rituálu Jogo dos Búzios. Podle polohy vržených mušlí může být rozpoznána budoucnost, minulost i životní štěstí dané osoby. Každý vyznávač Candomblé přináší svému bohu dary, které volí podle specifických preferecí jeho ochranitele. Například Iemanjá, bůh nebo bohyně moře dostává parfémy, bílé a modré květy, rýži a smaženou rybu. Oxala, nejvyšší bůh jí vařenou kukuřici. Všichni bohové musí přijímat dary od věřících prostřednictvím Exú, který má rád cachacá (alkoholická nápoj z cukrové třtiny), další alkoholické nápoje, cigarety, doutníky, silné parfémy a maso.

V Bahíi a v Riu se vyznavači afro-brazilských kultů scházejí na slavnosti, která se koná v noci 31. prosince. Milióny Brazilců přicházejí na pláže a vzdávají hold Iemanjá. Květiny, parfémy, ovoce, dokonce i šperky jsou házeny do moře, aby si udobřili bohyni moře a zajistili si ochranu a štěstí pro nadcházející rok.

Muzika a tanec

Brazilci jednoznačně patří mezi nejmuzikálnější národy světa. Díky svým africkým kořenům je hudba v Brazílii součástí společenského života a je neoddělitelně spjata s tancem. Mezi nejznámější brazilské tance určitě patří samba&pagode. Je považována za základ brazilské muziky a kořeny pocházejí od africkým přistěhovalců v Bahíi. Pravděpodobně byla poprvé představena v roce 1917 na karnevalu v Rio de Janeiru. Od té doby získala neuvěřitelnou popularitu mezi obyvatelstvem a je považována za národní muziku. Samba během minulého století procházela vývojem a v jednotlivých dekádách až v sedmdesátých letech se objevila pagode, neformální verze samby.

Bossa nova - její počátky jsou datovány do padesátých let 20. století a její příchod naprosto změnil brazilskou hudební scénu. Bossa jako moderní a intelektuální muzika se brzy stala mezinárodně populární a doma v Brazílii přilákala příznivce především ze střední třídy společnosti. Mezi nejvýznamnější představitele patří: Antonio Carlos (Tom) Jobin, Vinicius de Moraes. Za duchovního otce bossa novy je považován kytarista Joao Gilberto. Mezi jeho následovníky patří i jeho dcera Bebel Gilberto.  

Tropicalismo - ke konci 60. let se na scéně objevuje nová vlna, která přinesla renezanci všech původních hudebních stylů a její představitelé jednoduše spojovali brazilskou muziku i se severoamerickým rockem. Mezi představitele tohoto stylu patří Gilberto Gil, Caetano Veloso, Rita Lee, Maria Betanica a Gal Costa. Všichni jsou stále činní a první z nich je dokonce ministrem kultury.

Výše uvedené hudební styly jsou celonárodně rozšířené, ale v každé oblasti existuje i místní typická hudba. Jako příklad lze uvést např.: forró, trio eletrico, mangue beat, axé, sertanéjo a lambada.

Literatura

V současnosti nejlépe celosvětově prodávaný brazilský autor je Paulo Coelho. Více než 40 milionů prodaných knih po celém světě ho řadí na druhé místo za Gabriela Garcia Marqueze mezi jihoamerickými autory. Počátkem 90. let se Coelho proslavil svým románem Alchymista a následovaly další knihy jako: Veronika se rozhodla zemřít, Pátá hora, Záhir a další.

Joaquim Maria Machado Assis (1839 - 1908) je všeobecně považován za nejvýznamnějšího spisovatele Brazílie. Mezi nejznámější autory patří i Jorge Amado (1912 - 2001), obyvatel Salvadoru, který psal barvité romány o obyvatelech a místech státu Bahía. Mezi jeho díla patří: Gabriela, Hřebíček a skořice, Dona Flor a její dva manželé.

Architektura

V Salvadoru, hlavním městě koloniální Brazílie v letech 1549 - 1763 se zachovalo mnoho nádherných renesančních a barokních budov. Od roku 1992 jich bylo restaurováno více než 600. Nezaměnitelnou charakteristikou města jsou barevné domy s nádhernými štukami. Olinda je město z 18. století proslavené svou atmosférou tvořenou více než 20 barokními kostely, kláštery, kaplemi a domy s červenými střechami. Ouro Preto je považován za klenot barokní architektury. V době zlaté horečky v 18. století to byl výchozí bod pro prospektory a díky svému bohatství je v něm nejvíce barokních kostelů v zemi. Na stavbě mnoha z nich se podílel i představitel brazilského baroka - architekt Aleijadinho. Ouro Preto je zařazeno na seznam Světového dědictví UNESCO.

Brazilská architektura 19. a 20. století byla silně ovlivněná francouzskými styly. Neoklasický styl se uplatnil např v Rio de Janeiru v Museu Nacional de Belas Artes nebo v Manausu při stavbě Teatro Amazonia. Ve 30. letech 20. století přišlo ke slovu art deco. V této době bylo postaveno např. hlavní nádraží v Riu nebo socha Ježíše Krista na Corcovadu. V té době se začali objevovat představitelé moderní brazilské architektury, mezi které patří Oscar Niemeyer. Stavby jako Catedrala Metropolitana nebo Museu de Arte Contemporanea v Riu patří mezi hlavní ukázky tohoto směru.
 

Nejvýznamější architektonický počin 20. století bylo vybudování Brasilie. V 50. a 60. letech 20. století bylo vytvořeno Niemeyerem, Luciem Costou a Burle Marxem. Město bylo navrženo ve tvaru letadla a naleznete zde stavby jako je např. Catedral Metropolitana, vládní budovy jako Palacio do Itamaraty a Palacio Da Justica.